Český řidičský průkaz: Co se mění v roce 2024

Kategorie řidičských průkazů v České republice

Řidičské průkazy v Česku fungují podle systému, který jasně říká, co s jakým oprávněním můžete řídit. Celý systém je sladěný s pravidly Evropské unie, takže s českým průkazem vyrazíte bez problémů kamkoliv po Evropě. Každá kategorie má svoje podmínky – od věku přes zdravotní prohlídku až po délku výcviky.

Většina z nás začíná s kategorií B. Ta vám dovolí řídit běžné osobní auto, které váží maximálně 3500 kilo a má kromě řidiče nejvýš osm sedadel. K autoškole můžete nastoupit už v sedmnácti, průkaz pak dostanete na osmnácté narozeniny. Právě kategorie B je u nás naprosto nejběžnější – bez ní si dnes život skoro ani nedovedeme představit.

Když chce vaše dítě první motorku nebo skútr, kategorie AM je přesně to pravé. Získat ji můžete už v patnácti letech a sveze vás na lehkých dvoukolkách, které jedou maximálně 45 km/h a mají motor do padesátky. Pro spoustu mladých lidí je to první chuť svobody – konečně nemusí čekat na rodiče a autobus.

Motorkáři to mají složitější. Kategorie A1 funguje od šestnácti let pro malé motorky do 125 ccm a jedenácti kilowattů. Od osmnácti můžete na A2, kde už zvládnete stroje do 35 kilowattů. A na pořádnou boudu bez omezení? Buď počkejte do čtyřiadvaceti, nebo si po dvou letech s A2 od dvaadvaceti udělejte rozšíření.

Profesionálním řidičům slouží kategorie C a D. Céčko potřebujete na náklaďáky těžší než 3500 kilo – bez něj jako řidič v dopravě nevyděláte ani korunu. Minimální věk je jednadvacet let. Déčko pak otevírá cestu k autobusům a vozidlům pro víc než osm pasažérů. Tady platí také jedenadvacet let, ale pokud chcete jezdit mezinárodní linky, musíte počkat do čtyřiadvaceti.

Pak jsou tu ještě rozšiřující kategorie BE, CE a DE pro přípoják a návěsy. Ty se hodí, když potřebujete táhnout těžší náklad nebo třeba obytný přívěs na dovolenou. Krása českého systému je v tom, že můžete mít víc kategorií najednou – jeden průkaz a maximální svoboda výběru. Pravidla se průběžně upravují podle evropských směrnic, aby byla doprava co nejbezpečnější.

Podmínky pro získání řidičského oprávnění

Cesta k řidičskému průkazu není žádná procházka růžovým sadem. Než se poprvé osamostatníte za volantem, čeká vás celá řada kroků, které musíte zvládnout. A není to jen o tom naučit se řídit – systém má své jasné požadavky, které prostě musíte splnit.

Věk rozhoduje víc, než si myslíte. Chcete řídit osobní auto? Pak vám musí být nejméně osmnáct let. Totéž platí pro motocykly, i když u těch výkonnějších si ještě počkáte. Ale pozor, s výcvikem můžete začít i dřív – třeba na skútr už v patnácti nebo na auto v sedmnácti. Jenže průkaz vám stejně vydají až v den vašich osmnáctých narozenin.

Pak přichází na řadu zdraví. Bez lékařského potvrzení to prostě nejde. Musíte k praktickému lékaři, někdy i k specialistovi – záleží na tom, co chcete řídit. Lékaři zjišťují, jestli dobře vidíte, slyšíte, jak jste na tom psychicky. Prostě všechno, co může ovlivnit, jestli jste za volantem v bezpečí vy i ostatní.

Autoškola je vaše denní chleba na další měsíce. Teorie vás možná nebavila ve škole, ale tady ji potřebujete. Značky, pravidla, situace na silnici – to všechno musíte znát nazpaměť. A pak teprve přijdou jízdy. Nejméně osmadvacet hodin za volantem, z toho čtyři za šera nebo v simulátoru. Zní to jako dost? Věřte, že každá hodina se počítá.

Mezitím si odškrtnete kurz první pomoci. Není to jen formalita – při nehodě můžete někomu zachránit život. A to není žádná nadsázka.

Teď to nejdůležitější: zkoušky. Nejdřív u počítače prokážete, že znáte teorii. Otázky, body, časový limit – a hlavně žádná fatální chyba. Teprve když tohle zvládnete, můžete vyrazit na ostrou jízdu se zkoušejícím. Ten vás vezme do města, na okresku i na cvičák. Sleduje každý váš pohyb, každé rozhodnutí. Jedna vážná chyba a je konec.

Ale pak už to přijde – ten vytoužený průkaz v ruce. Můžete řídit doma i v zahraničí. Jen nezapomeňte, že průkaz má platnost a časem ho budete muset obnovit. A zase se ukážete lékaři, jestli jste pořád fit.

Celý ten proces má svou logiku. Není to šikana, jak si někdo myslí. Jde o to, aby na silnicích byli jen ti, kdo tam opravdu patří – zdraví, připravení a schopní řídit bezpečně. Protože za volantem nejde jen o vás, ale o všechny kolem.

Zdravotní prohlídka a lékařské požadavky

Když si chcete udělat řidičák, neobejdete se bez jedné důležité věci – musíte být zdravotně způsobilí k řízení. Není to žádná formalita, jde o vážnou záležitost, která má chránit vás i všechny ostatní na silnici.

Každý, kdo chce řídit, musí projít povinnou lékařskou prohlídkou. Prostě se musíte ukázat doktorovi a on posoudí, jestli můžete bezpečně řídit. Je to logické – za volantem přeci nechcete někoho, kdo má vážné zdravotní problémy a může třeba nečekaně ztratit vědomí.

Na vyšetření půjdete k praktickému lékaři nebo k doktorovi se specializací na pracovní lékařství. Není to nic složitého, ale lékař si vás pořádně prohlédne. Zkontroluje vám zrak, sluch, jak se hýbete, nervový systém a další věci, které jsou důležité pro bezpečnou jízdu. Vyplní za vás formulář a zapíše, jak na tom zdravotně jste.

Teď pozor – zrak je naprosto zásadní. Zkuste si řídit se zavřenýma očima a hned pochopíte proč. Musíte mít dostatečnou ostrost zraku, zorné pole v pořádku a rozlišovat barvy. To jsou základní požadavky pro běžný řidičák na auto nebo motorku. Chcete řídit nákladní auto nebo autobus? Tam jsou na zrak ještě přísnější. Nosíte brýle nebo čočky? Žádný problém, ale zapíše se vám to do řidičáku formou speciálního kódu.

Doktor se podívá i na vaši psychickou kondici. Musí zjistit, jestli nemáte nějaké duševní onemocnění nebo poruchy chování, které by vás mohly ohrozit za volantem. Vážné psychiatrické problémy, nekontrolovaná epilepsie nebo když jste závislí na drogách či alkoholu – to jsou jasné důvody, proč vám způsobilost nepotvrdí.

Máte cukrovku? To ještě neznamená, že se řízení musíte vzdát. Pokud máte diabetes dobře pod kontrolou a pravidelně chodíte na kontroly, můžete řídit. Lékař se hlavně podívá, jestli vám nehrozí prudké poklesy cukru v krvi. Někdy vám řidičák vydají třeba jen na pár let a pak musíte znovu na kontrolu – je to kvůli vaší bezpečnosti.

Problémy se srdcem a cévami také lékař pečlivě zvažuje. Pokud máte nějaké srdečníonemocnění, musíte prokázat, že je váš stav stabilní a nehrozí, že vám náhle přituhne přímo za volantem. Závažné srdeční vady, nekontrolovaný vysoký tlak nebo nedávno prodělané infarkty mohou být důvodem, proč vám způsobilost nepotvrdí – alespoň dočasně.

Lékařské potvrzení není věčné. Jak dlouho platí, záleží na vašem věku a na tom, jaký typ řidičáku chcete. Mladší lidé dostanou platnost na delší dobu, zatímco starší řidiči a hlavně profesionální řidiči kamionů nebo autobusů musí chodit na pravidelné kontroly mnohem častěji. Dává to smysl – s přibývajícím věkem se zdraví mění a je potřeba to průběžně sledovat. Celé to vlastně slouží k tomu, aby byly naše silnice co nejbezpečnější.

Autoškola a povinná výuka teorie i praxe

Chcete získat řidičák? Bez autoškoly to v Česku prostě nepůjde. Autoškola je povinná stanice na cestě k řidičskému průkazu a není cesty, jak ji obejít. Každý musí projít teorií i praxí – žádné výjimky, žádné zkratky.

Teorie zabere minimálně dvacet osm hodin, každá trvá čtyřicet pět minut. Sedíte ve třídě s dalšími adepty řidičského řemesla a učíte se, co znamenají ty všechny značky, kdo má přednost v křižovatce, jak se chovat na dálnici nebo co dělat, když vám někdo vběhne do cesty. Lektor vám to všechno musí vysvětlit – od základních pravidel až po situace, které snad nikdy nezažijete, ale znát je musíte. A nezapomeňte na první pomoc – nikdo nechce ji použít, ale když se něco stane, budete rádi, že víte, co dělat.

Po teorii přichází ta pravá jízda. Dvacet čtyři hodin za volantem – to je minimum pro skupinu B. Teď už nejste v lavici, ale na silnici mezi ostatními auty. Vedle vás sedí instruktor, který má vlastní pedály, kdyby něco. Učíte se rozjíždět se na kopci, parkovat v těch nemožných zátoček, couvat tak, aby to dávalo smysl, a hlavně – zvládat to všechno najednou, zatímco kolem vás projíždí autobusy a někdo vám možná i zatroubí. Je to stres? Jasně že jo. Ale přesně o to jde.

Nejde jen o to odpíchat hodiny a jít ke zkoušce. Jde o to, abyste se stali řidičem, který neohrozí sebe ani ostatní. Když máte odškrtnuté všechny povinné hodiny, čeká vás test na počítači – otázky, které prověří, jestli opravdu víte, co se od vás očekává. Až tenhle krok zvládnete, můžete vyrazit na jízdní zkoušku. Nervozita? Normální. Každý ji má.

Autoškoly u nás musí dodržovat jasná pravidla. Stát kontroluje, jestli dělají, co mají, jestli mají kvalifikované instruktory, kteří se průběžně školí a drží krok se změnami v zákonech. Auta musí být v pořádku, mít duplikátní pedály a jasné označení „L nebo „autoškola – aby každý věděl, že za volantem sedí začátečník.

Při výběru autoškoly se nedívejte jen na cenu. Ano, peníze hrají roli, ale co vám bude levná autoškola, když u zkoušky propadnete? Kvalitní příprava se vyplatí – nejen proto, že uspějete napoprvé, ale hlavně proto, že získáte jistotu za volantem. A to je něco, co vám zůstane na celý život.

Zkouška z teorie a praktické jízdy

Když se rozhodnete získat řidičský průkaz, otevírá se vám cesta k větší svobodě a samostatnosti. Konečně nebudete závislí na jízdních řádech autobusů nebo na tom, jestli vám někdo může dát svézt. Ale než si budete moci sednout za volant sami, čeká vás několik důležitých kroků. A tím hlavním je samozřejmě složení teoretické a praktické zkoušky.

Teorie bývá pro hodně lidí první velká zátěžová zkouška. Sedíte u počítače, před sebou máte řadu otázek a potřebujete prokázat, že opravdu rozumíte pravidlům silničního provozu, že znáte dopravní značky a víte, jak se chovat v různých situacích na silnici. Není to jen o tom naučit se něco nazpaměť – jde hlavně o to pochopit, proč se věci dělají právě tak, jak se dělají. Třeba při předjíždění nebo když přijíždíte k nepřehledné křižovatce.

Příprava na teorii chce čas a trpělivost. Nejlepší je prostudovat si učební materiály pořádně, nespoléhat se jen na to, že si to nějak odškrtnete. Zkuste si představit ty situace v reálu – co uděláte, když se před vámi objeví přechodící chodec? Jak poznáte, kdo má přednost? Dnes máte navíc výhodu v podobě online testů, které vám autoškola většinou poskytne. Můžete si to zkoušet doma, v klidu, kolikrát chcete. Důležité je chápat logiku věcí, ne jenom se naučit správné odpovědi.

Když teorii zvládnete, přichází ta pravá výzva – praktická zkouška v reálném provozu. Tady už se nejedná o křížky na papíře, ale o skutečné řízení auta. Vedle vás sedí zkušební komisař, který bedlivě sleduje každý váš pohyb. Nejdřív vás pravděpodobně vyzve, abyste zkontrolovali auto – třeba hladiny olejů, jestli svítí světla nebo jestli máte správně nastavená zrcátka. To jsou základy, které by měl znát každý řidič.

Pak už vyrazíte do provozu. A tady se ukáže, jestli to, co jste se naučili v autoškole, dokážete použít mezi ostatními auty, autobusy a chodci. Komisař sleduje, jak plynule jedete, jestli správně řadíte rychlosti, jestli respektujete značky a jak komunikujete s ostatními na silnici. Musíte ukázat, že zvládnete zaparkovat, otočit se nebo couvat. Není to nic příjemného, to je pravda – stres je velký. Ale když se soustředíte a jedete tak, jak vás to učili, máte velkou šanci uspět.

Teprve když projdete oběma zkouškami, dostanete řidičák do ruky. Celý systém je postavený tak, aby na silnicích jezdili jen lidé, kteří vědí, co dělají, a dokážou zvládnout různé situace bezpečně. A to je vlastně dobře – pro vás i pro všechny ostatní.

Bodový systém a sankce za přestupky

Bodový systém je dnes jedním z hlavních způsobů, jak se u nás hlídá chování řidičů za volantem. Je přímo navázaný na váš řidičský průkaz a jeho smyslem je jednoduchý – dostat lidi k tomu, aby jezdili bezpečněji a respektovali pravidla. Když poprvé dostanete řidičák, máte čisté konto. Žádné body. A přesně takhle by to mělo ideálně zůstat.

Jak to celé funguje? Za každý přestupek, který uděláte, dostanete určitý počet bodů. Záleží na tom, co jste provedli – může to být jeden bod, ale taky klidně sedm. Jakmile nahromadíte dvanáct bodů, přijdete o řidičák na celý rok. Automaticky. Nezáleží přitom na tom, jestli jste udělali jeden opravdu velký průšvih, nebo postupně nasbírali body za víc menších prohřešků.

Co vám přinese nejvíc bodů? Sedm bodů je opravdu těžký kalibr. Dostanete je třeba za jízdu pod vlivem alkoholu nebo drog, když neposkytnete pomoc po nehodě, když srazíte chodce na přechodu, protože jste mu nedali přednost, nebo když v obci jedete o víc než čtyřicet kilometrů rychleji, než je povoleno. Představte si, že v padesátce jedete devadesátkou – to už je opravdu nebezpečné. Šest bodů si vysloužíte například za jízdu v protisměru na dálnici nebo když odmítnete fouknout do trubičky.

Pět bodů? To je třeba předjíždění v zatáčce, kde nic nevidíte, nebo na železničním přejezdu. Čtyři body můžete dostat za telefonování s mobilem v ruce během jízdy nebo když někomu šlapete na zadní nárazník a nedržíte bezpečný odstup. Tři body hrozí za překročení rychlosti v obci o dvacet až čtyřicet kilometrů za hodinu nebo když si myslíte, že busový pruh je určený i pro vás.

Dva body dostanete za věci, které už nejsou tak závažné – třeba špatné odbočování, otáčení nebo couvání. A jeden bod? To jsou ty nejmenší prohřešky, jako nefunkční světla nebo drobné technické závady, které sice nejsou v pořádku, ale nikoho přímo neohrožují.

Teď ta dobrá zpráva: body vám můžou postupně klesat. Když dvanáct měsíců po posledním přestupku neuděláte nic dalšího, automaticky vám zmizí čtyři body. Tohle je vlastně takový bonus za to, že se vzpamatujete a začnete jezdit normálně. A pokud tři roky jedete bez jediného přestupku a nedosáhnete těch kritických dvanácti bodů, vaše konto se vymaže úplně.

Jenže pozor – body nejsou jediná věc, co vás může potkat. Nejčastěji dostanete pokutu na místě, kterou vám napíše policista při kontrole. Může to být pár stovek, ale taky klidně desítky tisíc korun, podle toho, co jste provedli. Když je to vážnější nebo když pořád opakujete stejné chyby, může se z toho vyklubat správní řízení, kde pokuty rostou ještě víc.

A pak je tu ještě zákaz řízení. Ten vám můžou udělit úplně nezávisle na bodech, třeba u soudu nebo ve správním řízení. V těch nejhorších případech můžete přijít o právo řídit auta dočasně, nebo dokonce navždycky. Tohle se týká opravdu závažných věcí, kdy už nejde jen o přestupek, ale o trestný čin.

Výměna a prodloužení platnosti řidičského průkazu

Řidičský průkaz – ten malý plastový průkazík v peněžence – je víc než jen kus plastu. Je to váš oficiální doklad, že smíte vyrazit za volant nejen u nás, ale klidně i kdekoli v Evropské unii. Jenže pozor, není to doklad na věčnost. Má svou životnost a občas si žádá výměnu.

Záleží na tom, co řídíte. Jezdíte s běžným autem, motorkářskou motorkou nebo třeba s malým přívěsem? Pak máte štěstí – váš průkaz platí celých deset let. To se týká skupin AM, A1, A2, A, B1, B a BE. Po deseti letech si ale musíte pro nový dojít, i když vaše schopnost řídit samozřejmě nikam nezmizí. Jde prostě jen o výměnu samotného dokladu.

Profesionální řidiči to mají trochu jinak. Řídíte náklaďák nebo autobus? Tahač s návěsem? Pak víte, že váš průkaz má platnost jen pět let. Není to šikana – prostě jsou na profesionály kladeny přísnější zdravotní nároky. Logické, že jo? Vždyť zodpovídáte za těžkou techniku nebo třeba za životy pasažérů.

Kde si průkaz vyměníte? Musíte na příslušný úřad podle toho, kde máte trvalý pobyt. Konkrétně na obecní úřad obce s rozšířenou působností. Nezapomeňte si vzít platný občanku, starý řidičák a jednu aktuální fotku – barevnou, na bílém pozadí, rozměry 35×45 milimetrů. Tahle klasická „pasovka. A samozřejmě vyplněnou žádost.

Profesionálové si musí projít ještě další kolečko. Lékařské vyšetření je nutnost, u řidičů nákladních aut a autobusů dokonce i psychologické. Lékařský posudek nesmí být starší než tři měsíce – váš praktický doktor vás pošle na potřebná vyšetření a případně i k odborníkovi. Možná vás to štve, ale dává to smysl. Zdravotní problémy za volantem mohou znamenat tragédii.

Co když zdravotně nesplníte požadavky? Pak může být vaše oprávnění omezeno nebo dokonce odepřeno. Není to o šikaně, ale o bezpečnosti – té vaší i ostatních na silnici. Lékař může třeba zkrátit platnost průkazu nebo stanovit speciální podmínky pro řízení.

Celý proces zabere obvykle pár týdnů. Po odevzdání žádosti a všech papírů úřad vše zpracuje a průkaz se vyrobí. Mezitím můžete dostat dočasné potvrzení, se kterým můžete jezdit po Česku, dokud si nepřijdete pro nový průkaz.

A kolik to stojí? Správní poplatek vyjde na několik stovek korun – přesnou částku najdete v zákoně o správních poplatcích. Bez zaplacení se bohužel nikam nepohnete, tak to prostě je.

Řidičský průkaz není jen kus plastu s fotografií, je to symbol svobody, odpovědnosti a schopnosti ovládat stroj, který nás může zavést kamkoliv, kam si přejeme.

Vratislav Homola

Mezinárodní platnost českého řidičského průkazu

Český řidičský průkaz vám umožní řídit nejen doma, ale i v řadě dalších zemí. Jak to vlastně funguje? Celé je to postavené na mezinárodních dohodách, které zajišťují, aby se státy navzájem uznávaly.

Pokud cestujete po Evropské unii nebo Evropském hospodářském prostoru, máte vyhráno. Váš průkaz funguje úplně stejně jako doma – ať už jedete do Francie, Německa, nebo třeba do Norska, Islandu či Lichtenštejnska. Všechny tyto země musí dodržovat společná evropská pravidla. Ta malá plastová kartička ve formátu platebky, kterou máte v peněžence, splňuje všechny bezpečnostní standardy a úředníci v celé Evropě ji bez problémů poznají.

Jakmile ale vyrazíte mimo Evropu, situace se trochu komplikuje. Tady už záleží na tom, jaké dohody má Česká republika s konkrétní zemí. Naštěstí jsme součástí Vídeňské úmluvy o silničním provozu z roku 1968 – zní to sice formálně, ale v praxi to znamená, že váš průkaz platí v desítkách států po celém světě. Od evropských sousedů přes asiatské země až po část Jižní Ameriky.

Někdy ale ani toto nestačí. V některých zemích si budete muset pořídit mezinárodní řidičský průkaz. Pozor – není to žádné nové oprávnění, spíš takový oficiální překlad vašeho českého průkazu do více jazyků. Vyřídíte ho v Autoklubu České republiky, platí tři roky a vždycky ho musíte mít u sebe společně s tím českým.

Co třeba Spojené státy? Tam to většinou funguje bez problémů, aspoň když přijedete na dovolenou. Některé státy si ale mohou vyžádat ten mezinárodní průkaz nebo alespoň úřední překlad do angličtiny. Podobně je na tom Kanada nebo Austrálie – turisté s českým průkazem obvykle nemají potíže.

V Asii je to pestřejší. Japonsko nebo Jižní Korea mají svá specifická pravidla a někdy po vás můžou chtít místní řidičák i na krátký pobyt. Naopak v Thajsku nebo Malajsii vám bude stačit ten mezinárodní průkaz spolu s českým. Než si sbalíte kufry do kterékoliv země mimo EU, rozhodně si ověřte, co tam konkrétně platí – nejlépe na ambasádě nebo v autoklubu.

A ještě jedna důležitá věc: jak dlouho tam vlastně budete? Na dovolenou na dva týdny? Žádný problém. Ale když se rozhodnete, že zůstanete déle, nebo si třeba vyřídíte trvalý pobyt, pravděpodobně budete muset vyměnit český průkaz za místní. Každá země má na to jiné lhůty – někde vám dají pár měsíců, jinde až rok.

Ztráta nebo odcizení řidičského průkazu

Nikdo z nás si nepřeje, aby se mu ztratil řidičák nebo aby mu ho někdo ukradl. Bohužel, život přináší různé situace a přijít o řidičský průkaz se může stát každému. Možná vám vypadl z kapsy, možná jste ho nechali v restauraci, nebo se stal terčem zloděje. V tu chvíli, kdy zjistíte, že váš průkaz není tam, kde by měl být, je třeba jednat rychle.

První věc, kterou musíte udělat? Zamířit na policii a ohlásit ztrátu nebo krádež. Můžete zajít na jakoukoliv stanici, ideálně tu poblíž vašeho bydliště nebo místa, kde k neštěstí došlo. Policisté vám vystaví potvrzení o přijetí oznámení – tento papír si dobře schovejte, protože ho budete potřebovat dál. Navíc vás chrání pro případ, že by někdo váš ztracený doklad zneužil.

S potvrzením od policie v ruce se vydejte na úřad. Konkrétně jde o obecní úřad s rozšířenou působností – většinou městský úřad ve vašem městě, kde máte trvalý pobyt. Tady si podáte žádost o duplikát. Co všechno s sebou vzít? Určitě občanku nebo pas, to policejní potvrzení a aktuální fotku, která splňuje požadavky jako na občanský průkaz.

Samozřejmě, nic není zadarmo. Za vyřízení duplikátu zaplatíte správní poplatek, který je dokonce vyšší než při běžné výměně průkazu. Je to záměr – stát tím chce řidiče motivovat, aby si na své doklady dávali větší pozor. Výše poplatku se může měnit podle aktuálních předpisů, takže si před cestou na úřad raději ověřte, kolik budete potřebovat.

Kolik času to celé zabere? Počítejte s dobou zhruba dva až čtyři týdny od podání žádosti. Záleží na tom, jak je daný úřad vytížený a jak dobře fungují jejich systémy. Někde to jde rychleji, jinde pomaleji. Pozor ale – po tu dobu, než budete mít nový průkaz v ruce, nesmíte sednou za volant. Jedinou výjimkou je situace, kdy vám úřad vydá dočasné povolení k řízení.

Dobrou zprávou je, že ztráta řidičáku neznamená, že přicházíte o oprávnění řídit. Vaše řidičské oprávnění zůstává v platnosti a je bezpečně uložené v centrálním registru. Nový duplikát bude obsahovat úplně stejné informace jako ten původní – včetně data, kdy jste poprvé získali řidičák, a všech skupin vozidel, která smíte řídit.

Pokud vám průkaz někdo ukradl, mějte se trochu na pozoru. I když řidičský průkaz není hlavní doklad totožnosti, obsahuje vaše osobní údaje. Není od věci být chvíli obezřetní a všímat si, jestli se neděje něco podezřelého s vašimi daty.

Cena za vyřízení a poplatky

Když se rozhodnete získat řidičský průkaz, čeká vás nejen napětí z teoretických testů a prvních jízd v autě, ale také pořádná finanční položka v rodinném rozpočtu. Kolik vlastně stojí celé vyřízení řidičáku? Pojďme si to rozebrat, abyste věděli, na co se připravit.

Největší část peněz půjde do autoškoly – to je prostě základ. Kurz v autoškole vás bude stát různě podle toho, kde bydlíte. Třeba v Praze nebo Brně zaplatíte víc než někde na Vysočině nebo v menším městě. Za skupinu B, tedy na běžné osobní auto, dáte obvykle mezi patnácti až pětadvaceti tisíci korunami. Za to dostanete teoretickou přípravu, povinné jízdy a autoškola vás taky přihlásí ke zkouškám.

Jenže to není všechno. Samotné zkoušky také něco stojí – jak teoretická, tak praktická část mají své správní poplatky, každá pár stovek. A pozor, když to napoprvé nevyjde? Musíte zaplatit znovu. Znám spoustu lidí, kteří propadli třeba kvůli nervozitě, a tahle opakování je pak docela citelně prodraží.

Před tím, než vůbec začnete jezdit, vás pošlou k doktorovi. Lékařská prohlídka je povinná pro všechny – potřebujete potvrzení, že jste zdravotně způsobilí řídit. Připravte si asi tři sta až šest set korun. Pokud byste náhodou chtěli profesionální řidičák na kamion nebo autobus, čeká vás ještě psychologické vyšetření, a to už je o tisíc až dva dražší.

Když úspěšně projdete všemi zkouškami, přijde chvíle radosti – konečně si vezmete svůj řidičák! Ale ani jeho vystavení není zadarmo, správní poplatek je další pár stovek. Ten zaplatíte na úřadě, kde vám průkaz vyrobí a předají.

Teď k tomu, co může pořádně navýšit celkovou cenu – dodatečné jízdní hodiny. Autoškola vám nabídne to, co musí ze zákona, ale upřímně, málokdo je po základním kurzu opravdu připravený. Jedna hodina navíc vás vyjde na tři sta až šest set korun. Někdo potřebuje jen dvě tři hodiny na doladění, jiný třeba deset i víc. Záleží, jak rychle se učíte a jak moc jste nervózní za volantem. Moje sestřenice třeba potřebovala skoro patnáct hodin navíc, protože parkování jí prostě nešlo.

Když si to sečtete, celková částka se většinou pohybuje mezi dvaceti až třiceti tisíci korunami. Někdy i víc, pokud musíte opakovat zkoušky nebo prostě potřebujete víc času za volantem, než je obvyklé. Není to málo, ale na druhou stranu – řidičák vám vydrží na celý život a svoboda, kterou vám dá, je k nezaplacení.